Vyrazili jsme s Libčou po deváté. Po modré značce jsme oklikou po blátivé lesní cestě a za mírných přeháněk asi čtyřicet minut vytrvale KLESALI k cíli. Posledních pět minut jsme zlehka vystoupali k silnici a poté k hotelu Kožová hora. Vrchol tam moc ani nebyl, nahradili jsme si ho střechou jednoho z vodojemů, což byly spolu s autobusovou zastávkou, vysílačem a hotelem jedinými objekty tohoto turisticky atraktivního místa. Náladu jsme si nenechali zkazit ani mizerným rozhledem kamsi do kraje z již zmiňovaného vodojemu, který vyčníval díky umístění na Kožové hoře asi dvacet až třicet metrů nad okolními poli.
Viděli jsme ale i kus přírody, což bylo bezpochyby obohacující (veverka, fták).
Svoji touhu pokořit nejvyšší nadmořskou výšku v okolí jsme ale ukojili ihned po návratu: vyjeli jsme až do devítky a kochali se rozhledem nad milovaným městem. Poté jsme věnovali půl hodiny k čištění kalhot (značně špinavé po prodírání se k vodojemu) a bot.
Akce byla prohlášena za velmi úspěšnou, až na mizernou účast.
Turistice a přírodě ČEST!!!
František Tauchman, 29. 11. 2001